To hlavní ale teprve přišlo. Tomáš se zúčastnil konkurs na hlavní dětskou roli filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Podle vyprávění paní režisérky Poledňákové se jí Tomáš ukázal spolu s dalšími sto čtyřiceti dětmi. Nejprve ji nezaujal a tak ho poslala domů. Tomáš se ale vrátil zpátky do zkušební místnosti a pouze gesty, zcela beze slov, paní režisérce ukázal, že si jde pro čepici, kterou si tu zapomněl. Natolik ji tím zaujal, že požádala produkci, aby ho do užšího výběru přeci jen zařadili. Na kamerových zkouškách už Tomáš jednoznačně přesvědčil jak paní režisérku, tak i oba hlavní protagonisty dospělých rolí, Janu Preissovou a Františka Němce, jeho budoucí filmové rodiče.

Film se poprvé vysílal v Československé televizi na Štědrý den roku 1977 a Tomáš se ihned stal obrovsky populárním. Natočil pak řadu dalších filmů, některé velmi úspěšné jako pokračování Velryby Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Kachyňovo Setkání v červenci.

Sám se v jedenácti letech rozhodl s natáčením nepokračovat, jen dokončil rozdělané či přislíbené filmy jako poslední díl tzv Šumavské trilogie Za trnkovým keřem, Prázdniny pro psa a německý televizní seriál Připoutejte se, letíme nad Atlantidou (Unterwegs nach Atlantis).

Celá jeho filmová kariéra tak trvala šest let, s tím, že jádrem jeho filmování byly čtyři velice intenzivní roky.

Seznam jeho filmů viz HERECKÁ KARIÉRA

Tomáš poté už odmítal všechny nabídky na filmování i účast v televizních normalizačních zábavných pořadech. Poslední nabídky na natáčení měl i opakovaně od režisérky Poledňákové v roce 1989, pár měsíců před jeho smrtí. Marie Poledňáková ho tehdy oslovila, Tomáš už ale nechtěl filmovat, a právě proto vznikla druhá verze scénáře, ve které měl pouze symbolickou roli, v několika málo záběrech. Podle ověřených svědectví přátel a rodiny ani potom se svojí účastí, navzdory některým opačným tvrzením, nesouhlasil.

Vystudoval gymnázium a v roce 1986 začal studium práv na Univerzitě Karlově.